KLIMATICKÁ ZMĚNA JE HROZBOU A ZÁROVEŇ PŘÍLEŽITOSTÍ PRO BYZNYS, ŘÍKÁ LOULA Z ČSOB

Odborníci očekávají, že v příštích desetiletích bude mít největší vliv na byznys, politiku i legislativu boj s klimatickými změnami. Zabrzdí to nějak koronavirová krize?

Očekávám, že se paradoxně tyto procesy ještě urychlí. Evropská unie má v plánovaném rozpočtu na roky 2021 až 2027 i ve Fondu obnovy, který má řešit dopady koronaviru, masivní dotační programy, které budou směřovat právě do transformace ekonomiky, jež souvisí s klimatickými změnami. Od digitalizace až po podporu obnovitelných zdrojů energie.

Co bude tuto cestu lemovat?

Kombinace restrikcí, tedy zpřísňování různých limitů, a obrovské pobídky Evropské komise, aby se země EU a zejména jejich energetický sektor změnil. I dnes tolik avízovaná snaha proinvestovat se z koronavirové krize bude spojena s klimatickými změnami.

Nemáte obavu, že restriktivní zelená evropská politika některé sektory hospodářství úplně zničí?

Nezničí je, většina oborů se ale změní. Třeba obor výroby elektřiny či tepla z uhlí za nějakých 20 let v EU už nejspíše nebude. Samotná výroba elektřiny samozřejmě zůstane, ale bude vyráběna z jiných zdrojů. Některé sektory zelená politika změní zevnitř a firmy kterých se to bude přímo dotýkat budou muset změnit svoje technologie, strategii, taktiku i byznys plán.

Ne celý svět ale podporuje tak rozsáhlou změnu ekonomiky jako my. Neohrozí to konkurenceschopnost Evropy?

Pokud nebudou mít ostatní části světa, zejména dynamicky se rozvíjející Asie či Amerika, v tomto směru podobné cíle a podobná pravidla jako Evropa a budou k nám vyvážet zboží vyrobené za jiných ekologických podmínek, může to být velmi vážný problém a skutečně by to mohlo některé naše obory učinit méně konkurenceschopnými. To jsou otázky, které budou řešit politici. Nový americký prezident Joe Biden už oznámil, že USA opět přistoupí k mezinárodní klimatické dohodě z Paříže. Čína v září oznámila, že do roku 2060 chce také dosáhnout klimatické neutrality, i když tady si budeme muset počkat na skutečný vývoj. Konkurenceschopnost Evropy bude zachována, pokud budou pravidla obdobná, dnes tomu tak skutečně ještě není.

Mohou se na druhou stranu vyšší náklady na zelenou politiku Evropě v budoucnosti vyplatit v tom, že budeme mít technologický náskok?

Ano. Když budeme dříve využívat modernější technologie, náklady se začnou vracet a mohou se snížit i ceny. Například u solární energie výrazně poklesly náklady na tuto technologii a navíc investiční dotace sníží cenu jejich pořízení. Stejně tak investice do energetické infrastruktury mohou urychlit transformaci a rozvoj řady odvětví. Další příležitostí je oblast výzkumu a inovací těchto technologií, které nám mohou pomoci získat technologický náskok. Je zde řada oblastí, které mohou být pro české firmy velkou výzvou a příležitostí – například oblast akumulace el. energie vyráběné z obnovitelných zdrojů.

Přesto, nebude drahá evropská zelená politika brzdit ekonomický rozvoj Česka?

V případě České republiky pak nesmíme zapomínat na jednu zásadní věc a tou je, že pořád bude pro nás rozhodující evropský trh, který jednotná pravidla má. Transformace české ekonomiky bude hodně náročná, ale nakonec nás posílí. Pokud bychom nebyli součástí EU, tak bychom to sami těžko zvládli. Zvládnout se to dá i z toho důvodu, že v loňském prosinci představená Zelená dohoda pro Evropu je spojená s masivním přerozdělováním zdrojů, které poputují i k nám.

Dosažení cílů v oblasti klimatu a energetiky si podle Evropské komise vyžádají v příští dekádě každý rok 260 miliard eur dodatečných investic. Kde se ty peníze vezmou?

Ta suma sice vypadá giganticky, ale musíte ji rozpočítat mezi 27 členských států. Částečným řešením může být realokace výnosů z prodeje CO2 povolenek, ze kterých se bude financovat modernizační fond EU, spravovaný EIB. Tento fond je určen pro 10 zemí ve střední a východní Evropě. Z toho by mělo jít pro Česko kolem 120 miliard korun, druhá nejvyšší částka po Polsku. Pro představu, proměna uhelných tepláren má u nás stát zhruba 50 miliard korun. Je to investice do udržitelné budoucnosti.

Je to ale vše pochopitelné pro veřejnost, která vidí hlavně hodně vzdálené a možná nejisté cíle i obrovské sumy peněz?

Na to neexistuje úplně jednoduchá odpověď. Klimaticky neutrální Evropa v roce 2050, jak bylo deklarováno, je politický cíl. Na konci tohoto procesu má být to, co většina společnosti chce už dnes – aby byl dostatek energie, aby byla za rozumnou cenu, aby se vyráběla bezpečně, aby zdroje byly stabilní a pokud možno aby byla z obnovitelných zdrojů. A k těm hodně vzdáleným cílům poznámka: Jakýkoli sektor ekonomiky se dá za 10 až 15 let zásadně změnit.

Jakou roli v tom všem hraje pohled různých generací?

Velkou a důležitou. Mladé generace více inklinují k rychlejšímu řešení. Přitom většina české společnosti si uvědomuje, že v případě ochrany životního prostředí se musí ještě udělat mnoho dalších kroků. Je zde i další aspekt, který mnoho lidí nevidí – mnozí výrobci, investoři i banky už mají ve svém portfoliu zelenou politiku silně zastoupenou. A když se propojí tyto zájmy se zájmy veřejnosti a politiky, celý proces se urychlí. Přitom vůle po podobné změně nebyla nikdy větší. 

Řešení klimatických změn ovlivní byznys, vzniknou nové  firmy, další se změní, různé obory ekonomiky se transformují. Jak ČSOB pak přistoupí k úvěrování něčeho, co ještě nebude tolik ověřené a známé?

Velkou změnou procházejí firmy už dnes, protože stále více uplatňují prvky digitalizace, automatizace, robotizace nebo využívání umělé inteligence. Vznikají úplně nové obchodní modely. Na českém bankovním trhu, včetně ČSOB, je ale dost likvidity i kapitálu, aby se podílel na úvěrování nových technologických firem. Nové obory se vyvíjejí postupně, u toho pak můžete dobře řídit koncentrační riziko, nemusíte sázet všechno na jednoho koně.

V Zelené dohodě Evropská komise se tvrdí, že nasměruje starý kontinent k ekonomickému růstu. Vidíte to rovněž tak optimisticky?

Investiční evropské dotace podstatně zkracují návratnost vynaložených peněz. Pak je to zajímavé i pro banky, které by určitě nešly do mnoha hodně dlouhých projektů. Na druhé straně banky hledají nový byznys. Takže růstu by to mohlo pomoci, ale některé věci ještě nejsou jasné, proto určitá rizika existují. Například nevíme, jaký přesně bude vývoj v případě automobilů. Může být překotný a jiný. To, co se dnes často prezentuje u první generace elektromobilů jako zářná budoucnost, možná něco jiného brzy překoná.

ČSOB úvěruje mnoho firem, existuje nějaká obecná rada pro firmy, když víme, že nastává razantní a dlouhodobá změna ekonomiky?

Celá řada firem musí nadále modernizovat svoji výrobu, to je nepochybné. Čím dříve to pochopí a udělají, tím lépe. Musí snižovat své náklady, včetně energetických, což s naším tématem bezprostředně souvisí. Vzhledem k úbytku vody v našem regionu musí firmy i více věnovat pozornost spotřebě vody pro svoji výrobu a dalšímu zvýšení jejího čištění. Ve výhodě budou společnosti, kterým se podaří jejich budoucí nákladovost zlepšit i s pomocí nějaké dotace. Firmy musí vývoj pečlivě sledovat, v tom jim mohou pomoci banky a jejich poradenství. Pokud jde o energetické firmy, tak tam k velkým změnám musí dojít a u těch bych doporučoval mít jasný dlouhodobý plán až do roku 2030.

Existuje alternativa, že bychom podobnou zelenou cestou nešli? Důvodem mohou být peníze, obava ze zboření toho, co funguje, možná nejistota výsledku.

Nastaly všechny aspekty, které k této změně vedou. Kombinuje se v tom vůle veřejnosti, politického rozhodnutí i už investované peníze některých velkých byznysových hráčů. Ale jednotlivé záměry se mohou ještě přeskládat. Pamatujete si, že ještě před lety se v Česku mohutně diskutovalo o prolomení limitů na těžbu uhlí? Už to najednou není téma, je to minulost, protože Evropa určitě směřuje k výrobě elektřiny s nižší produkcí uhlíku. Myslím si, že trend je jednoznačný.

Nechci to zlehčovat, ale čeká nás zářná budoucnost a lepší život jen proto, že jsme si to nalinkovali v nějaké evropské dohodě?

Pokud nebudeme reagovat na klimatické změny, ovlivní to negativně náš život. To je zřejmé. V některých regionech světa to bude zásadní a pak to může mít dopad na nás, třeba v podobě velké migrace. Další věcí je, že mladší generace se dívají na spotřebu a udržitelnost jinak a společenská poptávka ke změně bude vycházet především od nich. Evropa se vydala novým směrem a díky řadě regulací a podpůrných schémat se postupně změní nejenom naše osobní životy, ale i byznys. Není to přitom doba hrozby, ale doba velké příležitosti. Proto ta změna, o které hovoříme, reálně už začala.

ZDROJ: www.e15.cz