7. 9. 2021

EXKURZE ŠUMAVA A BAVORSKÝ LES S HNUTÍM DUHA

Jsou tomu dva týdny, co jsem se vrátila z exkurze po Šumavě s Hnutím Duha, nechávám ještě doznívat zážitky a skládám si informace s krásou přírody dohromady tak, abych to mohla nějak vměstnat do psané podoby a stejně vím, že se vyjádřím tak setinou, ten zážitek je uložený jako prožitek v srdci na věky.

Cílem tohoto výletu bylo pro mne, jakožto člena Greensouls, nabýt nové informace o tomto chráněném kusu země, poznat členy Duhy a zjistit jejich pohled na současný stav krajiny a přírody.

Náš trip započal cestou vlakem do Tábora, odkud jsme se jako spolujezdci svezli autem s dalšími účastníky, až do kempu Soumarský most. Dorazili jsme relativně pozdě, takže jsme s kolegou Davidem složili stan těsně před západem slunce a šli spát, neboť ráno nás čekal budíček v šest a 25 km. První uvědomění, kterého se mi dostalo byla vděčnost za vše co mám/e, a v jakém neskutečném komfortu žijeme, když spíme v měkké posteli, otočíme doma kohoutkem a teče teplá voda, rozsvítíme si světlo a nebo třeba spláchneme toaletu.  Já jsem milovnice přírody, takže jsem si tento „diskomfort“, bez těchto vymožeností, z velké části užívala.

Je potřeba zmínit hned na začátek, že vše bylo Duhou perfektně zorganizované a jednotlivé dny byly opravdu naprosto a zcela využity do poslední kapky, velký dík patří tak paní Povolné. Ještě bych ráda avizovala, kdyby se někdo chtěl na tuto exkurzi do budoucna vydat, je opravdu fyzicky náročná, i já holka z Beskyd co má nachozeno, jsem po těch 4 dnech byla znavená a svaly dostaly zabrat.

Během tůr jsme dostávali pravidelný přísun informací od pana Bláhy, který celou exkurzi vedl a musím říci, že jako člověk, mi obrovsky sedl svými postoji a názory, jeho jméno je s Hnutím spojeno už od počátku, takže těch zážitků a zkušeností má nespočet mnoho. Dostali jsme krásný vhled do „problematiky“ kůrovce, neboli lýkožrouta smrkového. Prošli jsme se místy, kde tento brouk aktivně působí/bil svým pojídáním mízy stromů.

Z prvního dne, mne asi nejvíc ohromilo ledovcové Plešné jezero svou energií krásou a moudrostí, která z něj sálá, a Trojmezný prales, kde lidská ruka nezasahuje a příroda koná, co je potřeba. Před očima vidím také stále holiny okolo vrcholu Plechý, které se pomalu zotavují po kůrovci a orkánu Kyrill, který se tudy v roce 2007 prohnal.

Trojmezny prales     Plešné jezero     Vystup na Plechý     

Velkým prozřením byly pro mne fakta o fungování Hnutí a jejich činech, tak jak opravdu byly/jsou, neboť média ve většině případech překrucují pravdu svými pokřivenými články ve svůj prospěch, ostatně jako ve všech oblastech dnes.

Ale zpět k přírodě. Druhý den výpravy jsem si připadala jak v pohádce, když jsme procházeli Cikánskou slatí, pak jsme stoupali na Březník a přes drsný terén na Malou Mokrůvku. Blaho nastalo, když jsme se pak rašeliništi brodili bosý, byl to opravdu zasloužený wellness pro naše nohy. Rašeliniště byly kdysi v poválečné době často odvodňována a zalesňována. Mají mimořádný význam pro ochranu klimatu jako úložiště uhlíku, stanoviště specializovaných druhů, jsou zásobárnou vody a vodním filtrem, vyrovnávají tak vodní režim krajiny. Poslední štací byla pak Černá hora a prameny Vltavy a hurá zpět do Kempu ve Finsterau.

Březník     Malá Mokrůvka

     Odpočinek     rašeliniště     pochod rašeliništěm     

Třetí den byl asi fyzicky nejnáročnější, i když možná to bylo tím, že to byl již třetí:), ale zase to stálo za to, neboť nás NP Bavorský les provázela česko/německá strážkyně Martina. Stoupali jsme podél nádherného potoka, okolo jezera, kde se zabydleli bobři, přes Ďáblovu soutěsku, kde byly k vidění svítící mechy(připadala jsem si jak v Avatarovi), až k Arše, kde se snoubí dřevěná ruka se skleněnou archou, na důkaz přátelství a vzájemného respektu Němců a Čechů. No a odtud to byl docela dost solidní stoupák směrem na Luzný, defilé bylo doslova balvanité. Vrchol byl pro mne, nezapomenutelným zážitkem, jak vizuálním, tak příběhovým. Scházení vrcholu je pro nás, co máme kolena po operaci horší, než samotný výšlap, takže tady to chtělo opravdu velkou dávku opatrnosti.

     jezero bavor     Archa     Luzný     jezero

Čtvrtý den vzhledem k velké nepřízni počasí a mé nedostatečné výbavě(neměla jsem pláštěnku až po kotníky), jsem zůstala v kempu, a potom co déšť ustal jsem si vyrazila sama na svůj trip po Tetřeví stezce, nasbírala jsem si maliny, borůvky a les mne obdarovat i krásnými hřiby. Abych neopomenula zvířecí říši, při troše štěstí zde uslyšíte tokat Tetřeva hlušce, jehož populaci se na Šumavě daří nebo třeba zahlídnete Rysa ostrovida.

Jakou message bych vám chtěla závěrem z této exkurze předat?

Opět je to tak jednoduché a vlastně je to všem stejné, my lidi máme „úžasný dar“, a to ten, komplikovat si život, tím, že se snažíme vše měnit k obrazu svému. Když jsem měla možnost viděl z ptačí perspektivy hranice, část lesního porostu NP na německé straně, kde zasáhla ruka člověka a stranu českou, kde ruka nezasáhla, tak výstup je takový, že lesy jsou obnoveny úplně stejně, stromy mají stejnou velikost, akorát s tím rozdílem, že na té naší straně je půda plná živin z odumřelých kmenů a navíc zadržuje spousty tak důležité vláhy. Stromy vyrostly přirozeně a příroda z nich vytváří silné jedince. Hlavně jsme to dostali od přírody zadarmo:)

Kdybychom se naučili brát smrt jako nedílnou součást života, neděsily by nás pak ani ty šumavské holiny plné mrtvých stromů, protože bychom věděli, že je to přirozený proces, kde díky smrti může začít v odumřelých kmenech bujet nový život. Stále se snažíme přetvářet něco k obrazu lidskému podle našich zákonů, ale tady vládnou úplně jiné, stačí jen naslouchat a žít s nimi v souladu.

Článek napsala Lucie Arilas Bolfová

 

Děkujeme

Vaše zpráva byla odeslána a odpovíme na ní do 24 hodin.


Zavřít